Jaký prospěch může přinést zdravým dětem očkování proti covidu? Nikdo je nesmí vystavovat riziku jen proto, že se domnívá, že se tím omezí šíření viru. Je neetické a ponižující používat dětská těla jako štít místo toho, abychom chránili ty skutečně ohrožené, píše farmakolog a právník Jan Žamboch.
Plošné očkování dětí se v poslední době předkládá jako milník, jehož dosažení vládám umožní vypořádat se s covidem-19 s konečnou platností. Dlouho se mu žádná pozornost nevěnovala, nicméně implicitně ve vládních představách o boji s nemocí vždy obsaženo bylo.

Plošné očkování dospělých jako nástroj boje proti covidu-19 je sporné z mnoha důvodů. Plošné očkování dětí je za současného stavu vědění o nemoci samé a o vakcínách schválených k její prevenci sporné natolik, že rozum velí je považovat za nepřijatelné.

Argument, že očkování je dnes dobrovolné a nebudou k němu nuceny ani děti, je licoměrný.
Po více než roce pandemie je k dispozici dostatek údajů k určení nejvíce ohrožených skupin, zato údaje o fungování vakcín v reálné klinické praxi jsou nevyhnutelně značně omezené. To se odráží v málo známé skutečnosti, že všechny byly úřadem povoleny podmínečně, a je tedy nutno získat další údaje týkající se jejich bezpečnosti a účinnosti, což není žádná formalita.

U lidí s nízkou pravděpodobností těžkého průběhu pak vyvstává otázka, jaký je poměr přínosů a rizik očkování takovými podmínečně registrovanými vakcínami. Data ze sedmadvaceti evropských zemí a Izraele z roku 2020 ukazují, že celková úmrtnost mezi dětmi do čtrnácti let věku nevybočila z normálního rozmezí a většinou se pohybovala u jeho spodní hranice.

Léky s krátkou historií
Vysoká míra proočkovanosti, tedy i proočkovanost dětí má bránit šíření viru populací, ovšem sama vláda uvádí, že očkování chrání pouze před těžkým průběhem infekce. Virus se tedy z očkovaného může šířit dál jako z neočkovaného, i když zřejmě v nižší míře. Očkování tedy přináší prospěch především očkované osobě, přičemž šíření viru populací by dokonce mohlo být usnadněno, protože hostitel, kterého infekce přinutí ulehnout, šíří virus mnohem méně než člověk, který díky očkování o infekci ani neví.

Evropská komise schválila použití vakcíny Pfizer u dětí nad 12 let

Jenomže zdravým dětem očkování mnoho prospěchu přinést nemůže, přičemž vždy platí zásada, že není-li nutné lék podávat, je nutné jej nepodávat. U léků, s nimiž jsou nedostatečné zkušenosti – a mezi ně podmínečně registrované přípravky patří vlastně i z úředního hlediska – pak tato zásada platí zvýšenou měrou.

Vakcíny proti covidu-19 jsou založeny na novém principu, kdy se do těla nevnáší přímo cizorodá látka, která následně stimuluje vznik imunity, ale přímo do buněk se dopravuje gen kódující takovou cizorodou látku, proto se jim říká genové vakcíny. Je přitom velmi snadno představitelné, že se geny kódující danou cizorodou látku například dostanou do všech tělních buněk, třeba mozkových, a takto infikované buňky se pak stanou cílem imunitního systému.

ilustrační snímek
Jsou zde tedy vážná rizika, se kterými se nelze vypořádat jinak než důkladným a léta trvajícím hodnocením. Už vůbec nás nemůže uklidnit, že zastánci zásady předběžné opatrnosti stojí plně na straně plošného očkování bez ohledu na věk a zdravotní stav. Pro ně je totiž typické, že předběžnou opatrnost hlásají jen tam, kde k obavám není na základě zkušeností a zdravého rozumu žádný důvod a kde není možné hypotézy testovat skutečným vědeckým výzkumem. Předběžná opatrnost je jen nástrojem k podloudnému dosahovaní politických, popřípadě ekonomických cílů, jichž nelze v demokratickém prostředí bez této doktríny dosáhnout.

Schválené vakcíny jsou na základě provedených studií povoleny k použití u lidí ve věku od osmnácti let, jeden přípravek lze použít již od šestnácti let věku. V současnosti jsou pro některé vakcíny u úřadů podány žádosti o změnu registrace, tak aby bylo možné jimi očkovat děti od dvanácti let. Pokud úřady na základě předložených výsledků klinických studií vyhoví, změna by měla být platná od června. Pro všechny vakcíny je pak s Evropskou agenturou pro léčivé přípravky dohodnut plán hodnocení na dětech ve věku od narození.

Dětská těla jako štít?
Nelze mít vůbec nic proti tomu, že se bude zjišťovat, jak jsou vakcíny bezpečné a účinné u dětí, protože některé virem ohroženy být mohou, a bude jen dobře, pokud moderní technologie umožní je ochránit. V každém případě je však nutno odmítnout myšlenku, že k očkování budou nuceny všechny děti, protože u zdravých dětí zatím možná rizika očkování převažují nad možnými přínosy. A nikdo nesmí děti vystavovat riziku jen proto, že se domnívá, že se tím omezí šíření viru. I kdyby to bylo pravda, pořád se ohrožení mohou chránit sami očkováním nebo respirátorem, používat místo toho dětská těla jako štít je neetické a ponižující.

Argument, že očkování je dnes dobrovolné a nebudou k němu nuceny ani děti, je licoměrný. Donucování vyplývá z nastíněných pravidel života v příštích měsících či letech, kdy neočkovaní budou fakticky zbaveni mnoha práv, kdy jim mnohé nebude dovoleno. Pokud se stanou cílem takovéto ostrakizace děti, málokterý rodič se nepodrobí. Přitom nikdo nemá právo vynucovat si kvůli své domnělé ochraně zásah do těl jiných lidí, o dětských nemluvě. Zdraví a důstojnost našich dětí nejsou o nic méně důležité než zdraví těch, které by jejich očkování mělo chránit.

George Orwell žije a dobře se baví, jestli ho ovšem nemrazí: americká média, jež víc než rok vehementně upalovala na hranici „lež“, že za pandemií koronaviru mohl být únik z laboratoře ve Wu-chanu, nyní kradmo přepisují své tehdejší články na toto téma.
A tak autor těchto řádků náhodným proklikem zjistil, že Washington Post tiše změnil titulek a text loňské zprávy tak, že už nehovoří o „konspirační okrajové teorii již vyvrácené vědci“, ale o „koronavirové okrajové teorii, o níž se vědci dohadují“. Úplně stejně přepsal tehdejší článek na stejné téma magazín Vox. Zatímco Washington Post to přiznal a označil jako opravu, Vox to udělal tajně.

Pokud neznáte Vox: je to jeden ze zdrojů, o něž se opírají cenzoři Facebooku, když ho čistí od „nesprávných“ názorů. Také Facebook minulý týden udělal salto a oznámil, že teorie o úniku viru z čínské laboratoře je povolená. Dosud vám za to napařil ban.

To všechno proto, že čelem vzad provedl prezident Joe Biden. Tajné služby dospěly k názoru, že virus se nemusel dostat mezi lidi ze zvířat prodávaných na trhu, jak znělo povolené dogma, nýbrž že klidně mohl vyskočit ze zkumavky.

Kromě amerických špionů si to myslí i britská rozvědka MI-6.

Bylo by zajímavé vědět, zda i špioni změnili naráz názor, nebo zda si to mysleli celou dobu, jen byli zticha, umlčeni politikou a médii.

Tento výklad událostí byl totiž celou dobu potírán jako vědecky vyvrácený, konspirační, nesmyslný, a dokonce rasistický, jak to svého času napsala zrovna odborná redaktorkaNew York Times přes koronavirus. Teď je všechno jinak.

A to přesto, že pořád nikdo neví, jak to doopravdy bylo. Důkazů pro přenos viru ze zvířat nebo z laboratoře nepřibylo. Jen se ty druhé zase mohou brát vážně, protože to řekl Biden. Pokud by nově povolený výklad byl jednou doložen jako ten pravdivý, byl by to stonásobný čínský Černobyl: země, která se cpe do role světové supervelmoci, svým selháním zabila víc než tři a půl milionu lidí, vypnula na rok život a způsobila nedozírné ekonomické škody. A své selhání se navíc snažila zatloukat. Tedy pokud by to tak bylo, což nikdo neví – stejně jako neví, zda to bylo jinak.

Ale na pozadí této katastrofy, ať za ni mohl netopýr, nebo neopatrný wuchanský virolog, je ještě jiný skandál.

Úplné oslepnutí
Americká média se nyní opět probírají z takřka totalitního oslepnutí. Diagnóza stavu je občas překvapivě upřímná, přestože diagnostici pracují v redakcích, jež se na ztrátě zraku nejvíc podílely a většinově si to odmítají připustit, přestože přes noc otočily zpravodajství o původu koronaviru do protisměru. Říkají, že média vyplela veškeré zmínky o „laboratorním“ covidu, protože s nimi přišel Trump a republikáni.

Jak teď řekl šéf washingtonské redakce televize ABC Jonathan Karl: „Některé věci mohou být pravda, i když je říkal Donald Trump.“ Jenže jak dodal jeho kolega z New York Times David Leonhardt, média si myslela opak: „Když něco říkají republikáni, nemůže to být pravda.“

Zpětně vše vypadá jako infantilní karikatura novinářské práce. Nerozhodovala fakta, ale protitrumpovský zápal. Média nikdy nejsou objektivní, i když tuto prvotní fake news o sobě ráda šíří. Novináři i ve zlatém věku novinařiny ve 20. století překrucovali interpretaci faktů, ale přitom moc nepřekrucovali fakta. To už dávno neplatí.

Josh Rogin z Washington Post to popsal drsně: „Většina novinářů teorii o úniku z laboratoře jen neignorovala: zatímco předstírala objektivitu, aktivně na ni přes rok kašlala kvůli jedovaté směsi stádní zaujatosti, zkreslujícím zdrojům (jejich vědecké zdroje jim lhaly), syndromu skupinového myšlení, syndromu vyšinutosti z Trumpa a obecné nekompetentnosti.“

Někdy to bylo až komické. Veřejnoprávní rozhlas NPR například ujišťoval v titulku, že podle výzkumníků není doslova žádná možnost, že by virus unikl z laboratoře, zatímco v textu vědci říkali něco jiného. Fact checker agentury AP laboratorní teorii označil za falešnou, přestože to podložil jen tvrzením, že „virus má pravděpodobně přírodní původ“. Ale „pravděpodobně“ neznamená jistě, jak teď vývoj potvrdil.

A tak fact checker deníku Washington Post nyní klidně prohlásil laboratorní teorii za „náhle možnou“, přestože rok zesměšňoval ty, kdo se o ní zmínili.

A tak nyní novináři viní ze svého oslepnutí Trumpa, protože byl nedůvěryhodný – to může být, ale často ho tak modelovali sami – a „svá tvrzení doplňoval protičínskou rétorikou, čímž umožnil skeptikům snáz ignorovat jeho tvrzení“, jak v pokusu o obranu bezděčně sepsal sebeobžalobu vlastního stavu zmíněný muž Washington Post.

Americký prezident Donald Trump s ochrannou rouškou (28. července 2020)
Americký exprezident Donald Trump

Problém je, že toto mediální oslepnutí se projevovalo už před Trumpem – například Saddámovy zbraně hromadného ničení před invazí do Iráku, o nichž najednou podle médií, když to začala říkat vláda, nebylo sporu, přestože předtím tatáž média přes deset let psala, že po nich nebylo ani stopy.

Za Trumpa se však chronická choroba změnila v setrvale akutní. Ne že by se Trump sám neshazoval. Ale média hony na něj a nekonečným seriálem ohlašovaných „bomb“, jež nakonec splaskly, dělala totéž sobě. Výsledek je, že Čína právě americké tvrzení o Wu-chanu odkopla s tím, že dopadne jako irácké zbraně hromadného ničení v roce 2003.

A že CNN včera přinesla studii, podle níž – jak ukázaly testy – tři čtvrtiny Američanů přeceňují své schopnosti rozeznat podle titulků fake news. No, občas to mají fakt těžké.