Socializmus alebo demokracia?
Re: Socializmus alebo demokracia?
Ak by bola rec o socialnom state tak vtedy platia spojene nadoby. V podsate taky system tu mame od 89.
Socializmus je ale nieco ine.
Socializmus je ale nieco ine.
Re: Socializmus alebo demokracia?
Famine
v minulosti bolo vela statov nielen v Europe, ale aj v Afrike ci Azii socialistickymi. Skôr ci neskor sa ale od socialistickeho zriadenia odklonili, pretoze zistili ze to nie je cesta k prosperite. Jediny stat ktory formalne vyznava socialisticke myslienky a je uspesny je Cina, ale to je z dovodu jednak pozicie miestneho hegemona a jednak z dovodu ze jej hospodarsky system je defacto kapitalisticky.
Cesko potesilo tym, ze konecne po volbach do poslaneckej snemovne nema ziadneho komunistu..
v minulosti bolo vela statov nielen v Europe, ale aj v Afrike ci Azii socialistickymi. Skôr ci neskor sa ale od socialistickeho zriadenia odklonili, pretoze zistili ze to nie je cesta k prosperite. Jediny stat ktory formalne vyznava socialisticke myslienky a je uspesny je Cina, ale to je z dovodu jednak pozicie miestneho hegemona a jednak z dovodu ze jej hospodarsky system je defacto kapitalisticky.
Cesko potesilo tym, ze konecne po volbach do poslaneckej snemovne nema ziadneho komunistu..
Re: Socializmus alebo demokracia?
Ano ze nema? ANO predsa bude v snemovni 
Re: Socializmus alebo demokracia?
Ale on predsa nie je štbák a ani nikdy nič v živote neukradol. Všetko je špinavá kampaň. 
Re: Socializmus alebo demokracia?
Dobry film na zaklade skutocnych udalosti o stalinovom Rusku a ukrajinskom hladomore
https://www.csfd.sk/film/604989-mr-jones/prehlad/
https://www.csfd.sk/film/604989-mr-jones/prehlad/
Re: Socializmus alebo demokracia?
Na dnešný den vychádza 65. výročie od Madarskeho protikomunistického povstania ktoré bolo armadou sovietskeho zvazu krvavo potlačené.
https://sk.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Fa ... _povstanie
https://cnn.iprima.cz/madarska-revoluce ... d=13998232
https://sk.wikipedia.org/wiki/Ma%C4%8Fa ... _povstanie
https://cnn.iprima.cz/madarska-revoluce ... d=13998232
Re: Socializmus alebo demokracia?
Dnes si pripomínane smutné výročie vstupu sovietskych okupačných vojsk do ČSSR
Zdroj: https://www.lidovky.cz/orientace/muj-21 ... roj=LN_top
Zdroj: https://www.lidovky.cz/orientace/muj-21 ... roj=LN_top
Spoiler
Můj srpen 1968. Bylo to jako ve válečném filmu, po ulicích jezdily tanky, neustále se ozývala střelba
V neděli si připomínáme výročí počátku sovětské okupace, známé také jako „bratrská pomoc“. Okupace, která ukončila zdánlivé demokratické reformy a především sny o lepším životě v socialismu.
Onen rok 1968 byl pro mě ve všech ohledech „annus mirabilis“ – v červnu jsem totiž maturoval na SVVŠ (tak se tehdy nazývalo gymnázium) v Roudnici nad Labem, dostal jsem se bez problémů na vysněnou Přírodovědeckou fakultu UK a někdy od března jsem fascinovaně sledoval neuvěřitelný politický vývoj, kterým jsem byl naprosto nadšen. Zdálo se nám tehdy, že se před námi otevírá fantastická budoucnost. Naivně jsme si mysleli, že dubčekovský „socialismus s lidskou tváří“ je to, co vyřeší neduhy světa. Opravdu jsme si v těch několika jarních měsících připadali jako nejsvobodnější národ světa, opravdu jsme doslova milovali tehdejší představitele „strany a vlády“ i odvážné novináře a spisovatele.
Lepší tváře Východu
Počátkem srpna jsme se spolu se dvěma kamarády z gymplu vypravili na vandr do Bulharska a Rumunska. Do Burgasu jsme dojeli vlakem a pak jsme se stopem přemísťovali po pobřeží, spali pod širákem – a občas měli potíže s bulharskou milicí.
Jednou nás v Sozopolu zadrželi a předvedli na služebnu. Výslech se změnil ve dvouhodinovou politickou diskusi (pochopitelně v ruštině, však jsme z ní před dvěma měsíci maturovali), ve které jsme ohnivě hájili náš skvělý „socialismus s lidskou tváří“, zatímco milicionáři říkali, že Čechoslováci zrazují socialismus a že to brzy špatně dopadne.
Potom jsme stopem odjeli do Rumunska, ve kterém tehdy vládl mladý, sympatický a vůči SSSR poněkud odbojný Nicolae Ceausescu. Lidé nám tam vyjadřovali sympatie, a tak jsme byli ochotni vidět, že je tam všechno „objektivně“ mnohem lepší než v Bulharsku.
Od černomořského pobřeží jsme se následně vydali stopem na cestu zpět do naší progresivní vlasti. V Kluži jsme se v hospodě zase potkali s člověkem, který o sobě říkal, že je nevlastním bratrem Vasila Bilaka; neodvažovali jsme se mu říci, jak málo sympatický nám zrovna tento politik je, a oportunisticky jsme mu jen říkali, že je „velmi důležitý“ – odměnou nám bylo, že nás vzal přespat k sobě domů do pokoje pro hosty, který byl na rozdíl od zbytku bytu skutečně parádně zařízený.
Na rumunsko-maďarské hranice jsme dorazili 20. srpna velmi brzy ráno. Hraniční přechod byl ještě uzavřen a motali jsme se okolo něj tak nešikovně, že na nás vyběhl rumunský voják s namířeným samopalem a předvedl na strážnici. Nastalo vzrušené telefonování a za 20 minut přijeli dva důstojníci, kteří uměli na rozdíl od vojáka rusky. Rychle se vysvětlilo, že nejsme maďarští špioni, kteří právě pronikli ze spřátelené lidově demokratické země, ale že se pokoušíme dostat se směrem právě opačným.
V nejbližším maďarském městě jsme už únavné cestování stopem a spaní v pankejtě vzdali a za poslední peníze si zakoupili vlakovou jízdenku do Prahy. Už za tmy jsme dorazili do Budapešti a pak už jsme zmoženi únavou spali až do Prahy, kam měl náš vlak dorazit něco po páté ráno. Později se ukázalo, že to byl poslední vlak, který ještě projel přes hranice. Kolem čtvrté ráno jsem v polospánku zaslechl z chodbičky řeči jakéhosi pána o vojácích a tancích, ale myslel jsem si, že je to jen nějaký sen.
Pražské probuzení
Když jsme vystoupili na hlavním nádraží, bylo to jako v nějakém válečném filmu: po ulicích jezdily tanky, ale i náklaďáky, na jejichž korbě mladíci mávali zkrvavenými československými prapory. Na křižovatce Na Florenci stálo před semaforem několik aut; poslední z nich byl malý fiat. Hned za ním stála kolona tanků. Ten první troubil a dával najevo, že chce okamžitě projet a že ho nějaký semafor nezajímá. Po chvilce tank na fiata prostě najel, řidička v poslední chvíli vyskočila a kolemstojící už jen pomohli odnést placaté auto na chodník…
Na Václaváku byla spousta tanků a skoro se tam nedalo vydržet pro štiplavý kouř z jejich výfuků. Kolem tanků byla spousta lidí, kteří s vojáky vzrušeně diskutovali – ti však evidentně příliš nechápali, o co jde. Někteří lidé na tanky vyskakovali, krumpáči se snažili proděravět sudy s palivem, jiní zase zaplétali do pásů tlustá ocelová lana – bylo s podivem, že je vojáci nepostříleli… Šokující byl pohled na čerstvé díry v průčelí Národního muzea. Střelba se ozývala neustále, zvláště od rozhlasu. Snažil jsem se tam dostat, ale naštěstí se mi to pro nesmírný nával lidí nepodařilo.
Na Staroměstském náměstí se mi naskytl vskutku neobvyklý pohled – bylo tam rozmístěno několik protiletadlových kanónů s pětimetrovými hlavněmi. Dal jsem se tam do řeči s nějakým kapitánem; rozčileně jsem se ho ptal: „Jak dlouho tady budete?“ Podíval se na mě s opovržením (vypadal jsem po těch třech týdnech cestování stopem opravdu jako vagabund – špinavý, vlasy na ramena…) a řekl: „Dokud tady budou takoví, jako ty.“ Vlastenecky jsem mu namítal, že je to přece naše země, ale moc to na něj nezapůsobilo.
Potom jsem se prozaicky dopravil autobusem (kupodivu i v ten den jezdily!) do podřipské vesnice Straškova, kde jsme s rodiči bydleli. Maminka samozřejmě skoro omdlévala hrůzou, kde asi jsem…
Heroické konce bez herojů
Není bez zajímavosti, že pro naši rodinu byl 21. srpen vždy významným dnem – toho dne se v roce 1951 totiž narodil můj mladší bratr. Takže mě uvítal sdělením, že letos se na oslavu jeho narozenin dokonce střílelo…
To, co následovalo potom, bylo nejprve docela heroické. Věřili jsme, že si naši milovaní představitelé budou stát na svém, že vypukne mimořádný 14. sjezd KSČ, který jarní reformy ještě zradikalizuje a „bratrské vstupce“ vypudí, ale po týdnu už začalo jít všechno z kopce, i když jsme si ještě několik měsíců dělali iluze. Nejméně do května příštího roku bylo totiž poměrně svobodno – dobře si pamatuji, že dokonce ještě v červnu jsme spolu s několika dalšími kolegy-studenty ve veřejném autobusu rozjařeně zpívali na melodii „Johna Browna“ slova velmi žalovatelná (cosi o tom, že ráj na zemi nastane, teprve až se Gustávu Husákovi, Brežněvovi a komunistům stane cosi velmi nepříjemného – je mi až žinantní ta krvelačná slova opakovat).
Pak ale v dubnu 1969 nastoupil místo Dubčeka Husák a v srpnu 1969 už do demonstrantů stříleli „naši“ milicionáři, vojáci a esenbáci (a Dubček, v té chvíli předseda Národního shromáždění, to schvaloval). Na tohle, a vůbec na všechen ten hnus, který potom následoval, je ale už opravdu lepší raději ani nevzpomínat…
Ještě že i v SSSR se 15 let poté objevil jakýsi nový Dubček a v roce 1989 jsme se přece jen dočkali, a to dokonce něčeho podstatnějšího než jen „socialismu s lidskou tváří“ pod vedením „hodných komunistů“…
V srpnu 1968 však nikdo nečekal, že to bude trvat tak dlouho. Na druhou stranu, třeba v roce 1985 zase nikdo nečekal, že to „praskne“ tak brzy. A stalo se.
V neděli si připomínáme výročí počátku sovětské okupace, známé také jako „bratrská pomoc“. Okupace, která ukončila zdánlivé demokratické reformy a především sny o lepším životě v socialismu.
Onen rok 1968 byl pro mě ve všech ohledech „annus mirabilis“ – v červnu jsem totiž maturoval na SVVŠ (tak se tehdy nazývalo gymnázium) v Roudnici nad Labem, dostal jsem se bez problémů na vysněnou Přírodovědeckou fakultu UK a někdy od března jsem fascinovaně sledoval neuvěřitelný politický vývoj, kterým jsem byl naprosto nadšen. Zdálo se nám tehdy, že se před námi otevírá fantastická budoucnost. Naivně jsme si mysleli, že dubčekovský „socialismus s lidskou tváří“ je to, co vyřeší neduhy světa. Opravdu jsme si v těch několika jarních měsících připadali jako nejsvobodnější národ světa, opravdu jsme doslova milovali tehdejší představitele „strany a vlády“ i odvážné novináře a spisovatele.
Lepší tváře Východu
Počátkem srpna jsme se spolu se dvěma kamarády z gymplu vypravili na vandr do Bulharska a Rumunska. Do Burgasu jsme dojeli vlakem a pak jsme se stopem přemísťovali po pobřeží, spali pod širákem – a občas měli potíže s bulharskou milicí.
Jednou nás v Sozopolu zadrželi a předvedli na služebnu. Výslech se změnil ve dvouhodinovou politickou diskusi (pochopitelně v ruštině, však jsme z ní před dvěma měsíci maturovali), ve které jsme ohnivě hájili náš skvělý „socialismus s lidskou tváří“, zatímco milicionáři říkali, že Čechoslováci zrazují socialismus a že to brzy špatně dopadne.
Potom jsme stopem odjeli do Rumunska, ve kterém tehdy vládl mladý, sympatický a vůči SSSR poněkud odbojný Nicolae Ceausescu. Lidé nám tam vyjadřovali sympatie, a tak jsme byli ochotni vidět, že je tam všechno „objektivně“ mnohem lepší než v Bulharsku.
Od černomořského pobřeží jsme se následně vydali stopem na cestu zpět do naší progresivní vlasti. V Kluži jsme se v hospodě zase potkali s člověkem, který o sobě říkal, že je nevlastním bratrem Vasila Bilaka; neodvažovali jsme se mu říci, jak málo sympatický nám zrovna tento politik je, a oportunisticky jsme mu jen říkali, že je „velmi důležitý“ – odměnou nám bylo, že nás vzal přespat k sobě domů do pokoje pro hosty, který byl na rozdíl od zbytku bytu skutečně parádně zařízený.
Na rumunsko-maďarské hranice jsme dorazili 20. srpna velmi brzy ráno. Hraniční přechod byl ještě uzavřen a motali jsme se okolo něj tak nešikovně, že na nás vyběhl rumunský voják s namířeným samopalem a předvedl na strážnici. Nastalo vzrušené telefonování a za 20 minut přijeli dva důstojníci, kteří uměli na rozdíl od vojáka rusky. Rychle se vysvětlilo, že nejsme maďarští špioni, kteří právě pronikli ze spřátelené lidově demokratické země, ale že se pokoušíme dostat se směrem právě opačným.
V nejbližším maďarském městě jsme už únavné cestování stopem a spaní v pankejtě vzdali a za poslední peníze si zakoupili vlakovou jízdenku do Prahy. Už za tmy jsme dorazili do Budapešti a pak už jsme zmoženi únavou spali až do Prahy, kam měl náš vlak dorazit něco po páté ráno. Později se ukázalo, že to byl poslední vlak, který ještě projel přes hranice. Kolem čtvrté ráno jsem v polospánku zaslechl z chodbičky řeči jakéhosi pána o vojácích a tancích, ale myslel jsem si, že je to jen nějaký sen.
Pražské probuzení
Když jsme vystoupili na hlavním nádraží, bylo to jako v nějakém válečném filmu: po ulicích jezdily tanky, ale i náklaďáky, na jejichž korbě mladíci mávali zkrvavenými československými prapory. Na křižovatce Na Florenci stálo před semaforem několik aut; poslední z nich byl malý fiat. Hned za ním stála kolona tanků. Ten první troubil a dával najevo, že chce okamžitě projet a že ho nějaký semafor nezajímá. Po chvilce tank na fiata prostě najel, řidička v poslední chvíli vyskočila a kolemstojící už jen pomohli odnést placaté auto na chodník…
Na Václaváku byla spousta tanků a skoro se tam nedalo vydržet pro štiplavý kouř z jejich výfuků. Kolem tanků byla spousta lidí, kteří s vojáky vzrušeně diskutovali – ti však evidentně příliš nechápali, o co jde. Někteří lidé na tanky vyskakovali, krumpáči se snažili proděravět sudy s palivem, jiní zase zaplétali do pásů tlustá ocelová lana – bylo s podivem, že je vojáci nepostříleli… Šokující byl pohled na čerstvé díry v průčelí Národního muzea. Střelba se ozývala neustále, zvláště od rozhlasu. Snažil jsem se tam dostat, ale naštěstí se mi to pro nesmírný nával lidí nepodařilo.
Na Staroměstském náměstí se mi naskytl vskutku neobvyklý pohled – bylo tam rozmístěno několik protiletadlových kanónů s pětimetrovými hlavněmi. Dal jsem se tam do řeči s nějakým kapitánem; rozčileně jsem se ho ptal: „Jak dlouho tady budete?“ Podíval se na mě s opovržením (vypadal jsem po těch třech týdnech cestování stopem opravdu jako vagabund – špinavý, vlasy na ramena…) a řekl: „Dokud tady budou takoví, jako ty.“ Vlastenecky jsem mu namítal, že je to přece naše země, ale moc to na něj nezapůsobilo.
Potom jsem se prozaicky dopravil autobusem (kupodivu i v ten den jezdily!) do podřipské vesnice Straškova, kde jsme s rodiči bydleli. Maminka samozřejmě skoro omdlévala hrůzou, kde asi jsem…
Heroické konce bez herojů
Není bez zajímavosti, že pro naši rodinu byl 21. srpen vždy významným dnem – toho dne se v roce 1951 totiž narodil můj mladší bratr. Takže mě uvítal sdělením, že letos se na oslavu jeho narozenin dokonce střílelo…
To, co následovalo potom, bylo nejprve docela heroické. Věřili jsme, že si naši milovaní představitelé budou stát na svém, že vypukne mimořádný 14. sjezd KSČ, který jarní reformy ještě zradikalizuje a „bratrské vstupce“ vypudí, ale po týdnu už začalo jít všechno z kopce, i když jsme si ještě několik měsíců dělali iluze. Nejméně do května příštího roku bylo totiž poměrně svobodno – dobře si pamatuji, že dokonce ještě v červnu jsme spolu s několika dalšími kolegy-studenty ve veřejném autobusu rozjařeně zpívali na melodii „Johna Browna“ slova velmi žalovatelná (cosi o tom, že ráj na zemi nastane, teprve až se Gustávu Husákovi, Brežněvovi a komunistům stane cosi velmi nepříjemného – je mi až žinantní ta krvelačná slova opakovat).
Pak ale v dubnu 1969 nastoupil místo Dubčeka Husák a v srpnu 1969 už do demonstrantů stříleli „naši“ milicionáři, vojáci a esenbáci (a Dubček, v té chvíli předseda Národního shromáždění, to schvaloval). Na tohle, a vůbec na všechen ten hnus, který potom následoval, je ale už opravdu lepší raději ani nevzpomínat…
Ještě že i v SSSR se 15 let poté objevil jakýsi nový Dubček a v roce 1989 jsme se přece jen dočkali, a to dokonce něčeho podstatnějšího než jen „socialismu s lidskou tváří“ pod vedením „hodných komunistů“…
V srpnu 1968 však nikdo nečekal, že to bude trvat tak dlouho. Na druhou stranu, třeba v roce 1985 zase nikdo nečekal, že to „praskne“ tak brzy. A stalo se.
https://ekonom.cz/c1-67097490-ceskoslov ... d=17511041Československo předhánělo Západ tak dlouho, až zůstalo daleko za ním
Re: Socializmus alebo demokracia?
Asi takto:


Re: Socializmus alebo demokracia?
Udreli horúčavy do hlavy? Pomýlil si si to tu s dezolé facebook stránkou?
Re: Socializmus alebo demokracia?
Treba tu aj iný názor, inak bude hojko ešte mŕtvejšie než je už teraz.
Re: Socializmus alebo demokracia?
Veru, lenivci to dnes maju tazke. Nie ako volakedy.
Re: Socializmus alebo demokracia?
Klamstvo nie je názorcurta napísal: 21 aug 2022, 19:33 Treba tu aj iný názor, inak bude hojko ešte mŕtvejšie než je už teraz.
Re: Socializmus alebo demokracia?
curta
ved su v tom texte gramaticke chyby za ktore by sa hanbil žiak druhej triedy prveho stupna.. Nehovoriac o tom, ze z hladiska informacnej hodnoty je to odpad.
ved su v tom texte gramaticke chyby za ktore by sa hanbil žiak druhej triedy prveho stupna.. Nehovoriac o tom, ze z hladiska informacnej hodnoty je to odpad.
-
harrison314
Hardcore addict
- Príspevky: 8217
- Registrovaný: 27 máj 2009, 20:42
- Bydlisko: Bratislava
- Kontaktovať používateľa:
Re: Socializmus alebo demokracia?
AKoze je to cele dost manipulativna blbinka, ale zaujalo ma hlavne:
- tak si to zhrmne - zabezpecil ho tak, ze nas obsadili tanakami (lebo Dubcek chcel trosku uvolnit zovretie komunizmu a zmiernit cenzuru), nasledne prisla Normalizacia, zatykanie, velke cistky (zasiahla okolo 24 tisic ludi), totalna centralizacia hospodarstva, atd...Zabezpecil klud, spokojnost a mier.
Ja si klud, spokojnost a mier predtsvujem inak. Aj ked par diktaorsky naladenych prokremelskych politikov spokojnych mohlo byt.
Re: Socializmus alebo demokracia?
ja si dovolim reagovat dvoma obraztekmi lebo ku tej kravine sa nema ani zmysel vyjadrovat. musel to zostavit niekto kto v hlave vakuum
-
starysomar
Hardcore addict
- Príspevky: 7916
- Registrovaný: 01 máj 2011, 20:26
Re: Socializmus alebo demokracia?
curta - to si dúfam robíš srandu. I tak si postol tendenčné lži.
Re: Socializmus alebo demokracia?
Zhrnutie 1968 - 1. branie pôdy/lesov do rúk komunistických papalášov, 2. teraz máš na výber rôzne banky, 3. družstvá, polnohosp. máš aj teraz ako aj slovenské fabriky/firmy so slovenskými majitelmi, 4. pred r 1968 a po roku 1968 pozri všetky ruské vojny v historii - to by bolo na vypísanie celej strany, to sú desiatky vojen.
Zhrnutie 1989 - 1. nebyť západu rozumej tým nielen USA,Nemecko,VB ale napr aj severu Dansko,Svedsko,Finsko, tak sme na urovni Srbska
2. máš na výber si zmeniť banku, nastaviť si učet, nastavit si hypoteku a pod, 3. slovenské fabriky + firmy so slovenskými majitelmi máš stále, obchodovanie so svetom v priemysle, služby, dodávatelia, turistika, prac pomocky skrátka hocičo, 4. vojny máš v každom storočí a momentálne Rusko vedie najväčší vojenský konflikt v Europe v ktorom zapájaju na svojej strane aj teroristov ktorý sú im podriadený.
Edit - od r.1900 co vypísal starysomar a to sa nerátaju dalšie desiatky vojen pred r.1900, raz darmo mierotvorcovia Europy aj sveta.
Zhrnutie 1989 - 1. nebyť západu rozumej tým nielen USA,Nemecko,VB ale napr aj severu Dansko,Svedsko,Finsko, tak sme na urovni Srbska
2. máš na výber si zmeniť banku, nastaviť si učet, nastavit si hypoteku a pod, 3. slovenské fabriky + firmy so slovenskými majitelmi máš stále, obchodovanie so svetom v priemysle, služby, dodávatelia, turistika, prac pomocky skrátka hocičo, 4. vojny máš v každom storočí a momentálne Rusko vedie najväčší vojenský konflikt v Europe v ktorom zapájaju na svojej strane aj teroristov ktorý sú im podriadený.
Edit - od r.1900 co vypísal starysomar a to sa nerátaju dalšie desiatky vojen pred r.1900, raz darmo mierotvorcovia Europy aj sveta.
-
starysomar
Hardcore addict
- Príspevky: 7916
- Registrovaný: 01 máj 2011, 20:26
Re: Socializmus alebo demokracia?
Pozoruhodný a u nás fakticky neznámy je ich rozsah pomoci západu ZSSR počas druhej svetovej vojny:
Výzbroj:
lietadlá 21 478 ks
tanky 12 041 ks
delá 9600 ks
ťahače diel 2000 ks z USA
nákladné autá 431 236 ks
motocykle 35 000 ks
jeepy 13 000 ks
náboje 1 117 000 000 ks
granáty 25 000 000 ks
Technická pomoc:
obrábacie stroje 44 600 ks
vagóny 11 300 ks
lokomotívy 1860 ks
telefóny 245 000 ks
telefónne káble 1 246 035 km
látky na uniformy 21 000 000 bm = 7 miliónov uniforiem
vojenské topánky 5 miliónov ks
pneumatiky 2 milióny ks
Suroviny a potraviny:
benzín 2 670 000 t
hliník 212 000 t
meď 221 000 t
oceľ 1 200 000 t
zinok 42 000 t
nikel 6500 t
cín 28 050 t
kaučuk 81 424 t
sisal (na laná) 8 550 t
tuha 3500 t
vlna 29 610 t
juta 80 924 t
Autoeditácia príspevku po 23 sek:
"Bežne majú štáty tajnú službu. V Rusku má tajná služba štát."
Rusko je tak mierumilovná krajina, až:
Už dávno má mírumilovné RUSKO základny v Arménii, Ázerbájdžánu, Sýrii, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Bělorusku, na Kubě a ve Vietnamu, jakož i na okupovaných územích v ukrajinském Sevastopolu, Abcházii a Jižní Osetii, v Moldávii (tzv. Podněsterské republice), v Kaliningradu, Karélii, Tuvě, na Sachalinu a na Kurilských ostrovech.
V říjnu 2014 odsouhlasila rozmístění ruských vojenských základen na svém území Argentina. V únoru 2015 podepsalo Rusko smlouvu o pronájmu letecké a námořní základny na Kypru. Naposledy na podzim 2018 o základně v Eritreji. Od r. 2014 Kreml podepsal 19 vojenských kontraktů s africkými zeměmi a tisíce příslušníků ruských "soukromých" armád (Vagnerovy společnost atd.) působí kromě Sýrie i v Gabonu, Súdánu, Libyii, Středoafrické republice a v Bosně.
Momentálně navíc Rusko jedná o pronájmu dalších základen v Srbsku, Řecku, Alžírsku, Eritreji, Angole, Mosambiku, Nikaragui, Venezuele, Singapuru a na Seychelách, atd. – jak potvrdil min. obrany,
Ruské konflikty po rozpade ZSSR v roku 1991:
Gruzínsko 1991
Tadžikistan 1992
Moldavsko 1992
Gruzínsko1992
Tadžikistan 1992
Azerbajdžan 1992
Ingušsko 1992
Čečensko 1994
Azerbajdžan 1994
Dagestan 1994 a 1999
Gruzínsko 2008
Ukrajina 2014
Chronologický zoznam krajín, ktoré čelili ruskej agresii
Japonsko 1904
Ukrajina 1918
Azerbajdžan 1918
Poľsko 1920
Mongolsko 1924
Čína 1929
Ukrajina 1937
Azerbajdžan 1937
Japonsko 1938
Poľsko 1939
Fínsko 1939
Japonsko 1945
Čina 1946
Severná Kórea 1950
Čína 1950
Východné Nemecko 1953
Maďarsko 1956
Laos 1960
Vietnam 1961
Alžírsko 1962
Egypt (Spojená arabská republika) 1962
Jemen 1962
Sýria 1967
Československo 1968
Čína 1969
Kambodža 1970
Bangladéš 1972
Angola 1975
Etiópia 1977
Libanon 1982
Afganistan 1979
Azerbajdžan 1988
Gruzínsko 1991
Tadžikistan 1992
Moldavsko 1992
Gruzínsko1992
Tadžikistan 1992
Azerbajdžan 1992
Ingušsko 1992
Čečensko 1994
Azerbajdžan 1994
Dagestan 1994 a 1999
Gruzínsko 2008
Ukrajina 2014 - a 2022
... no neobdivuj to...
(citácie zdroj Web)
Výzbroj:
lietadlá 21 478 ks
tanky 12 041 ks
delá 9600 ks
ťahače diel 2000 ks z USA
nákladné autá 431 236 ks
motocykle 35 000 ks
jeepy 13 000 ks
náboje 1 117 000 000 ks
granáty 25 000 000 ks
Technická pomoc:
obrábacie stroje 44 600 ks
vagóny 11 300 ks
lokomotívy 1860 ks
telefóny 245 000 ks
telefónne káble 1 246 035 km
látky na uniformy 21 000 000 bm = 7 miliónov uniforiem
vojenské topánky 5 miliónov ks
pneumatiky 2 milióny ks
Suroviny a potraviny:
benzín 2 670 000 t
hliník 212 000 t
meď 221 000 t
oceľ 1 200 000 t
zinok 42 000 t
nikel 6500 t
cín 28 050 t
kaučuk 81 424 t
sisal (na laná) 8 550 t
tuha 3500 t
vlna 29 610 t
juta 80 924 t
Autoeditácia príspevku po 23 sek:
"Bežne majú štáty tajnú službu. V Rusku má tajná služba štát."
Rusko je tak mierumilovná krajina, až:
Už dávno má mírumilovné RUSKO základny v Arménii, Ázerbájdžánu, Sýrii, Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Tádžikistánu, Bělorusku, na Kubě a ve Vietnamu, jakož i na okupovaných územích v ukrajinském Sevastopolu, Abcházii a Jižní Osetii, v Moldávii (tzv. Podněsterské republice), v Kaliningradu, Karélii, Tuvě, na Sachalinu a na Kurilských ostrovech.
V říjnu 2014 odsouhlasila rozmístění ruských vojenských základen na svém území Argentina. V únoru 2015 podepsalo Rusko smlouvu o pronájmu letecké a námořní základny na Kypru. Naposledy na podzim 2018 o základně v Eritreji. Od r. 2014 Kreml podepsal 19 vojenských kontraktů s africkými zeměmi a tisíce příslušníků ruských "soukromých" armád (Vagnerovy společnost atd.) působí kromě Sýrie i v Gabonu, Súdánu, Libyii, Středoafrické republice a v Bosně.
Momentálně navíc Rusko jedná o pronájmu dalších základen v Srbsku, Řecku, Alžírsku, Eritreji, Angole, Mosambiku, Nikaragui, Venezuele, Singapuru a na Seychelách, atd. – jak potvrdil min. obrany,
Ruské konflikty po rozpade ZSSR v roku 1991:
Gruzínsko 1991
Tadžikistan 1992
Moldavsko 1992
Gruzínsko1992
Tadžikistan 1992
Azerbajdžan 1992
Ingušsko 1992
Čečensko 1994
Azerbajdžan 1994
Dagestan 1994 a 1999
Gruzínsko 2008
Ukrajina 2014
Chronologický zoznam krajín, ktoré čelili ruskej agresii
Japonsko 1904
Ukrajina 1918
Azerbajdžan 1918
Poľsko 1920
Mongolsko 1924
Čína 1929
Ukrajina 1937
Azerbajdžan 1937
Japonsko 1938
Poľsko 1939
Fínsko 1939
Japonsko 1945
Čina 1946
Severná Kórea 1950
Čína 1950
Východné Nemecko 1953
Maďarsko 1956
Laos 1960
Vietnam 1961
Alžírsko 1962
Egypt (Spojená arabská republika) 1962
Jemen 1962
Sýria 1967
Československo 1968
Čína 1969
Kambodža 1970
Bangladéš 1972
Angola 1975
Etiópia 1977
Libanon 1982
Afganistan 1979
Azerbajdžan 1988
Gruzínsko 1991
Tadžikistan 1992
Moldavsko 1992
Gruzínsko1992
Tadžikistan 1992
Azerbajdžan 1992
Ingušsko 1992
Čečensko 1994
Azerbajdžan 1994
Dagestan 1994 a 1999
Gruzínsko 2008
Ukrajina 2014 - a 2022
... no neobdivuj to...
(citácie zdroj Web)
Re: Socializmus alebo demokracia?
Ja som lenivec a nemám to ťažké. Poznám lenivcov a sú milionári.
Určite bol vtedy väčší kľud ako v dnešnej konzumnej dobe. Ostatné je naozaj mierne nadnesené, ale to je pri podobných citátoch normálne. Tu ľudia s opačným názorom preháňajú viac.harrison314 napísal: 21 aug 2022, 19:49
AKoze je to cele dost manipulativna blbinka, ale zaujalo ma hlavne: - tak si to zhrmne - zabezpecil ho tak, ze nas obsadili tanakami (lebo Dubcek chcel trosku uvolnit zovretie komunizmu a zmiernit cenzuru), nasledne prisla Normalizacia, zatykanie, velke cistky (zasiahla okolo 24 tisic ludi), totalna centralizacia hospodarstva, atd...
Ja si klud, spokojnost a mier predtsvujem inak. Aj ked par diktaorsky naladenych prokremelskych politikov spokojnych mohlo byt.
Zmierniť cenzúru by potrebovalo aj hojko, ste tu všetci modrí jednofarební.
Ibaže ľudia si nenechajú dlho nanucovať čo je pravda a čo je klamstvo a nanucovať, čo si majú myslieť, a tak je z hojka dnes ako vidím len technická poradňa, bez diskusií aké fičali pred 10 a viac rokmi.
Že nás vyciciavajú západné banky a západne firmy (ktorým Durinda s Miklošom predali slovenské podniky) väčšina ľudí považuje za fakt, a ak to vy považujete za dobrodenie, nie je to tá jediná pravda, ale len váš čoraz viac osamelý názor.
Re: Socializmus alebo demokracia?
Všetci nie a skor zelení, ale sú aj iné argumenty na ten obrázok čo si poslal. Keby je tu cenzura by som bol asi 20 x zablokovaný vedením fora.
Ved kludne pozri x tém čo tu je, ja osobne si môžem aj z tvojho názoru niečo zobrať k srdcu ale treba sa na všetko pozreť velmi komplexne.
Ved kludne pozri x tém čo tu je, ja osobne si môžem aj z tvojho názoru niečo zobrať k srdcu ale treba sa na všetko pozreť velmi komplexne.