Evropa má těžký problém, protože Niger zvedl migrantům stavidla, která osm let držel za pět miliard eur vyplacených Evropskou unií. Niger odšpuntoval hlavní africkou migrační cestu. Přes Saharu po ní z celého kontinentu proudí do Libye, odkud se chtějí přeplavit do Evropy, osmdesát procent všech afrických migrantů. Současně se tak připomíná problém, který ukazuje, kolik reálpolitiky i cynismu se skrývá za velkými slovy.

Zlom, který nyní nigerská vojenská junta oznámila, se projeví na jaře. Přes zimu moc lodí pašujících migranty kvůli počasí nevyplouvá. Zato je to pro Afričany ideální čas, aby se ve velkém přesunuli přes Saharu do Libye, jelikož poušť není rozpálená.

Co může nastat a asi i nastane, si můžeme představit snadno: Niger cestu uzavřel v roce 2015 na nátlak Evropy. Tehdejší kancléřka Angela Merkelová sice doma vyprávěla, jak Německo a Evropa „zvládnou“ migraci, jejíž velkou část tvořili Afričané, ale vypravila se do Nigeru, kde je přesvědčila peněženkou, aby cestu přes Saharu zavřeli. Nigerský špunt byl její projekt. Počet migrantů se scvrkl ze zhruba 300 000 na necelých padesát tisíc.

Vytažením špuntu teď nigerská junta vrátila pohlavek Evropě: před čtyřmi měsíci se dostala převratem k moci, Evropa ji kritizuje, a tak se vojáci pomstili tam, kde to hodně bolí.

Přes Niger vede prakticky jediná cesta do Evropy z celé černé Afriky. Dalo by se jet ještě přes Mali a Alžírsko, ale na severu Mali jsou džihádisté, bandité a občanská válka. Alžírsko udělalo s migranty už několikrát drsný odstrašovací proces: odvezlo pochytané Afričany zpět na jižní hranici a vysypalo je tam bez vody. Říká se, že tam bylo hodně mrtvých.

Přitom zašpuntovat celou trasu bylo v roce 2015 docela jednoduché. Niger schválil zákon, který říkal: Kdo provází migranty přes poušť, už není průvodce, ale obchodník s lidmi. Půjde sedět až na třicet let.

Pro ty, jichž se to týkalo, to byl šok. Nechápali, že by mohli být zločinci, protože po celé generace vodili z Agadézu, což je nigerská brána do Sahary, obchodníky a poutníky po trase na sever. Druhý důvod šoku: „poutníků“ bylo jako nikdy předtím, což pro ně bylo, jako by navrtali ropu. I řadoví pašeráci lidí vydělávali čtyři pět tisíc dolarů měsíčně, na Niger pohádkový příjem.

Pak jim vláda jejich důl na peníze zavřela, aby se zavděčila Evropanům. Z Agadézu, který najednou přestal být bonanzou, přicházely zprávy, jak šla celá místní ekonomika k zemi, protože peníze od migrantů roztáčely boom obchodů, restaurací a všech možných služeb od výroby padělaných potvrzení přes nákup potravin, ubytování až po holiče. Americký think-tank International Crisis Group odhadoval, že migrace přinesla do ekonomiky Agadézu sto milionů dolarů ročně.

Evropská unie s tím počítala. Eura měla platit i programy na vytváření alternativních pracovních míst pro lidi v Agadézu. Ale vše zůstalo jen na papíře, protože peníze se v Nigeru cestou do Agadézu poztrácely. Vznikla absurdní situace: obchodníci s lidmi, jimž by za to hrozily roky vězení, se cítili zrazeni, že nedostali kompenzaci za to, že dál neporušují zákon. V Nigeru z toho byl vnitropolitický problém. Už tedy není. Podle prvních zpráv se pašeráci lidí velmi těší zpátky do práce.

Další absurdita: ukazuje se, že to celé se nestalo jen tak. Evropská unie tušila, že po převratu budou pučisté v pokušení dohodu bojkotovat či vypovědět. Proto chtěla jednat, tedy přisypat jim. Ale Francie, uražená, že ji pučisté vyhnali z jejího dvorku, byla proti. Tak se nejednalo. Tvrdí to list Die Welt.

A ještě jeden paradox. Eurokomisařka pro vnitřní záležitosti Ylva Johanssonová byla v úterý „velmi znepokojena“, že jakmile migrační trasa z Nigeru ožije, budou v poušti znovu umírat lidé. Zvláštní pravda je, že tam umírali hlavně kvůli dohodě EU s Nigerem. Byl to nečekaný a nezamýšlený důsledek. Jak nigerijská armáda začala trasu a studně kolem ní střežit, pašeráci začali vozit migranty divočinou daleko od cest. Porucha byla něco jako ztroskotat v oceánu.

Avšak ještě horší byla jiná věc. Když pašeráci dostali hlášku, že do prostoru míří vládní hlídka, prostě migranty vysypali z aut, nechali je ztracené v poušti a práskli do bot, aby nešli na desítky let za mříže.

Na Sahaře tudíž zahynuly tisíce lidí. Podle Mezinárodní organizace pro migraci jich bylo přinejmenším stejně jako těch, kteří se utopili ve Středozemním moři. Jediný rozdíl je, že v poušti nejsou „záchranné“ lodě aktivistů, takže to není vidět. Čili nelze spustit sebeobviňující pokřik při hledání „viníků“.

Teď to půjde na Sahaře hladce, ale přibude těch, kteří se budou topit. Budou se hledat další provizorní řešení a viníci, nikdo totiž nemá politickou odvahu oznámit, že hostinec Evropa má plno a zavírá.

Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/ ... oj=otvirak