Historie anarchismu sahá až do 19. stol. a jeho prvními mysliteli byl kupříkladu známý žid Bakunin, Marxův kamarád, nebo třeba Kropotkin.
V naší zemi se anarchismus objevuje v osmdesátých letech 19. stol. jako reakce na situaci v socialistickém hnutí. Anarchismus byl projevem jedné třídy proti ostatním třídám. Byl protimilitaristický, antiautoritářský, protiklerikální a proti centralistickému vedení společnosti. Namísto centralismu navrhoval federalismus. Anarchismus byl samozřejmě také internacionální, nicméně je zřetelné, že byli i tací, kteří navrhovali federace uspořádat tak nějak přirozeně, tedy národně. Byly by zrušeny státy, ale jednotlivé národy by byly zachovány a žily by pospolu. Takže v anarchistickém hnutí byly i takovéto tendence, i když jinak je anarchismus naprosto internacionální. To znamená, že anarchisté neuznávají žádnou vlast a na národech jim nezáleží. Lze dokonce zaznamenat dobovou zmínku o tom, že „nebýti židů a Němců, byl by dnes anarchismus jinde“. Nicméně takovéto uvažování v případě anarchistů musíme považovat jen za výjimečné. Anarchisté byli a jsou skutečně plně internacionální. V této souvislosti bude nejvhodnější citovat právě jednoho z nejstarších českých anarchistů, S. K. Neumanna: „Nejsme vlastenci! Styděli bychom se pohrávati si s pojmem, jehož činné realizování znamenalo pro nás násilí, loupež a vraždu na teréně bližního! Jest třeba již jednou petardou odvážného slova zapáliti střechy doupat a brlohů buržoazně demokratické čeládky s jejími surovými předsudky a zákeřnickou morálkou. Jest třeba, aby všichni, kdož naslouchají varhanovému chorálu svobody, prokleli již jednou frivolní notu písničky vlastenecké a rozešli se KÁZAT NENÁVIST K VLASTI.“ A o člověku, který toto napsal, o anarchistovi a komunistovi, se učí na našich školách.
Tak jak se komunismus identifikoval např. s Marxovým kapitálem, nacismus s Mein Kampfem, český fašismus třeba se Základními idejemi fašistického vládního programu, stejně se identifikoval i český anarchismus, a to v roce 1896, kdy byl vydám Manifest anarchistů českých. Tímto manifestem se anarchismus prezentoval jako samostatná alternativa vůči ostatním emancipačním koncepcím a snahám v socialistickém hnutí.
Svůj manifest má i současná Československá anarchistická federace, kterou lze zřejmě označit za organizaci sdružující inteligenci českého anarchismu. Abychom poznali, co je to anarchismus, neboli anarchokomunismus, na jehož principu jsou postaveny v podstatě všechny anarchistické organizace u nás, jako například již zmiňovaná ČSAF, Federace anarchistických skupin-Antifašistická akce (FAS-AFA), Organizace revolučních anarchistů-Solidarita (ORA-S, v současné době nejsou informace o tom, zda ještě funguje) apod., musíme se podívat do jejich utopie, tedy jejich ideologie. Pro představu bude nejlepší citovat úvod zmiňovaného Manifestu ČSAF: „ČSAF je antiautoritářskou organizací svobodomyslných lidí, kteří se nehodlají smířit se společenským systémem, jenž se zakládá především na dvou pilířích útlaku a vykořisťování – státu a kapitalismu“. Ano, jak bylo uvedeno již na začátku tohoto příspěvku, tak anarchisté považují za negativní jakoukoli vynucenou autoritu, instituce, armádu, náboženství a konečně stát. Ten je podle nich společně s kapitalismem hlavním zapříčiněním všeho zlého a je zodpovědný za bídný život dělnický.
Kapitalismus je zcela jistě zodpovědný za nelehký život dělníků, ale stát jako takový ne. Stát či říše, prostě ohraničené území dějinně připsané národu je nezbytný. To, že je v něm nějaká špatná vláda nebo přesněji systém, je věc druhá. Stát se musí starat o občana a zajišťovat mu práci a bezpečí. Dnešní kapitalistický systém toto ovšem neplní. Proto musí být nastolen systém stavů, korporativismus dynamicky vedený jednou stranou a jejím představitelem. Korporativistický systém je sociálnější nežli kapitalistický. Je proto třeba negovat určitý systém, ne stát jako takový. To si ovšem anarchisté neuvědomují a požadují, zcela utopisticky, společnost na volné dohodě.
Výše jmenované české anarchistické organizace nazýváme platformistickými. Platformistickými proto, protože jejich anarchokomunismus se opírá o Organizační platformu svobodných komunistů, kterou sepsal v roce 1926 ve Francii ve skupině Dělo truda (Věc práce) Nestor Machno (1889-1934, narodil se na Ukrajině a už ve svých 17 letech byl souzen za teroristický čin. Během občanské války v Rusku vedl Povstaleckou Ukrajinu), Petr Aršinov, Ida Mettová, Linskij a Valeskij. Brožura Platformismu byla nasána na základě poznatků z bolševické revoluce v Rusku. Tuto práci ovšem odsoudil známý italský anarchista Errico Malatesta, kterému celá práce připadala jako bolševizace anarchismu. Pro poznání anarchokomunismu nebo svobodného komunismu, jak chcete, si stačí přečíst Platformu. Je v ní obsaženo v podstatě vše. Jak třídní boj, revoluce, tak hospodářské uspořádání společnosti.
I když anarchismus je bezbožný, tak ČSAF v jednom starším článku mapujícím dnešní anarchismus napsala, že „neodmítá některé duchovní filosofie a východní náboženství jako nutné části lidství a nesporné části funkčního existenčně silného anarchistického společenství“. Za toto si Federace vysloužila docela slušnou kritiku od tehdejší FSA, která vznikla na podzim 1997 odštěpením některých členů od ČSAF. Jistí členové ČSAF se totiž na pátém sjezdu ČSAF nepohodli, a tak byla vytvořena radikální Federace sociálních anarchistů pod vedením Petra Wohlmuta (ten byl mimo jiné na počátku 90. let souzen za teroristický útok na tehdejšího předsedu komunistů Svobodu. Wohlmut nebyl odsouzen). FSA si vysloužila také pozornost médií, když o ní, tedy především o ní byl v roce 2002 v březnovém vydání magazínu Týden otištěn nelichotivý článek. V článku je uvedena výpověď bývalého člena FSA, který se o organizaci vyjadřuje jako o sektě, které vládně Wohlmut. Prý úplně všude vidí nepřátele.
Asi rok před vznikem FSA byla založena teroristická, militantní ozbrojená pěst dělnické třídy, Antifašistická akce (AFA). AFA za své hlavní nepřátele mimo fašistů považuje také katolíky. V materiálech AFA se můžete odčíst o tom, že „když se kapitalismus cítí ohrožen, nastolí fašismus. Fašismus je ve své podstatě extrémní násilnou formou kapitalismu. Kapitalismus tuto tvář ukáže v době, kdy cítí, že je v ohrožení.“ To je jen tak mimochodem myšlenka převzatá od jejich bolševických kolegů, kteří přesně toto psali ve svých pamfletech během 40 let vlády rudého teroru. A pak že anarchokomunismus nemá nic společného s bolševismem.
Před nějakou dobou došlo k přejmenovaní Federace sociálních anarchistů na Federaci anarchistických skupin a rovněž došlo ke sloučení s Antifašistickou akcí. Čili organizace v současné době nese název FAS-AFA.
Ale abychom se vrátili k ideologii anarchistů. Anarchisté jsou tedy pro rozpad tradiční společnosti, jak ji známe dnes. Chtějí destrukci státu, církve, armády a vůbec všech bezpečnostních složek. Odmítají autoritu a jakoukoli poslušnost. Ale ještě jeden protispolečenský proud, který zastávají, nebyl zmíněn. Je jím feminismus, který v podobě tzv. anarchofeminismu u nás zastávají soudružky z organizace Feministická skupina 8. března. Organizace vznikla právě v březnu roku 2001. Byl zaznamenán i vznik dalšího anarchofeministického subjektu a tím byla jakási Fantifa. Ta velmi vtipně prohlašovala: „Jsme skupinou žen se společným zájmem bojovat proti sexismu a znásilňování žen. Pro náš spolek stojí sexismus a fašismus v těsném spojení.“ Toto netřeba komentovat.
Podle anarchistů je „sociální revoluce zásadní změna struktury státu. Znamená nejen přechod od kapitalismu k anarchistické ekonomice, založené na spolupráci a rovnostářství, ale i odstranění státu a všech hierarchických struktur. Sociální revoluce se nedělá, ale propuká, většinou v souvislosti se stupňujícími se státními represemi proti revolučnímu hnutí.
Jejím možným začátkem může být generální stávka, která ochromí prakticky celý chod kapitalistického státu. V tomto okamžiku pracující začnou vyvlastňovat výrobní prostředky a převádět je pod kolektivní správu (jako v 50. letech minulého století; pozn. aut.). Je nutné vytvořit dobrovolné jednotky milicí. Ty se postaví státním represivním složkám, které se budou snažit revoluční proces násilím zvrátit. Ozbrojené milice budou pod kontrolou pracujících a jejich organizací a budou mít spojené velení. Pokud má být úspěšně vytvořena beztřídní svobodná společnost, je nutné během revoluce zlikvidovat státní i kapitalistické struktury“. To byly citace z anarchistických materiálů, které jsou v ČR beztrestně publikovány. Patrně se na ně nevztahují paragrafy 260 a 261, kde se mimo jiné v podstatě říká, že šířit třídní nenávist je trestný čin. Anarchisté požadují kolektivistickou společnost založenou na komunistickém způsobu hospodářství. V této souvislosti razí heslo „má svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého“. Je ovšem otázkou, jak by to uplatnili. Než by realizovali tu svoji revoluci, museli by vyvraždit ohromné množství populace, protože každý nechce žít v anarchistické společnosti. Vezměme si, že tu jsou kapitalisté, vojáci, kněží nejrůznějších církví a jejich ovečky, soukromníci a spousta dalších jiných skupin lidí, kteří se anarchistům nelíbí a považují je za své nepřátele. Tito všichni by museli být vyhlazeni a zlikvidováni, protože by zcela jistě tvořili element, který by chtěl narušit anarchistické uspořádání společnosti. Takže než by došlo k uskutečnění té jejich slavné výstavby anarchokomunistcké společnosti, musel by nejdříve proběhnout hrozný masakr různých sociálních a politických skupin. A to je ta jejich proklamovaná svoboda? Jen proto, že bych měl jiný názor a chtěl žít ve státě s vládou a zákony, bych se stal jejich nepřítelem. Takže ono to s tou jejich svobodu není nijak růžové. Zkrátka to, co praktikovali bolševici v Rusku, by museli ještě ve větším měřítku praktikovat i anarchisté. Tedy terorizovat a vybíjet kontrarevoluční elementy.
Pokoj na nasej planete nie je mozny LEN kvoli ludskej hluposti a pyche.
dobrych 
ale hacik je v tom ze to v zivote fungovat nebude
a kopu inych veci..
skupinu) stale ozraty za pomaly vyzobrane prachy z najlacnejsej sracky co v tescu maju, byt vecne spinavy ako prasa, a odradat starych ludi v parku...
